Klinická studie
Společnost NUPO se zůčastnila klinické studie, která srovnává účinky léku na diabetes semalglutidu, který je známý pod obchodním názvem Ozempic, a velmi nízkokalorické diety (NUPO) a také kombinaci obou metod dohromady. Tento výzkum je opravdu průkopnický, protože poprvé někdo přímo porovnal tyto metody vedle sebe u stejné skupiny lidí za stejných podmínek.
Studie trvala tři měsíce a zúčastnilo se jí třicet lidí s cukrovkou druhého typu. Výzkumníci rozdělili účastníky do tří skupin po deseti lidech - jedna skupina držela velmi přísnou dietu, druhá brala lék semaglutid a třetí kombinovala obojí. Všichni chtěli zjistit, co vlastně funguje nejlépe, když chceme lidem s cukrovkou pomoci zhubnout a zlepšit jejich zdravotní stav.
Co se stalo s váhou účastníků
Výsledky byly opravdu překvapivé a v některých ohledech docela nečekané. Lidé, kteří drželi NUPO dietu, zhubli v průměru více než třináct kilogramů za ty tři měsíce. To je opravdu hodně! Představte si, že byste za čtvrt roku ztratili váhu odpovídající třeba velkému batohu plnému věcí. Naproti tomu ti, kteří brali jen lék Ozempic, zhubli zhruba šest kilogramů - což je pořád slušný výsledek, ale zhruba polovina toho, co dokázala dieta.
Když to převedeme na procenta, tak lidé na dietě NUPO ztratili víc než jedenáct procent své původní váhy, zatímco ti na léku necelých šest procent. Rozdíl je tedy opravdu značný - dieta vedla k hubnutí skoro dvakrát rychlejšímu než samotný lék. Ale co je možná nejzajímavější: když vědci zkombinovali obě metody dohromady, lidé zhubli třináct a půl kilogramu, což je sice trošku víc než samotná dieta, ale rozdíl není nijak dramatický.
Tady je důležité si uvědomit jednu věc - kombinace diety a léku nepřinesla nijak extra výsledky v hubnutí oproti samotné dietě. Jinými slovy, pokud jde čistě o úbytek váhy, dieta NUPO fungovala stejně dobře jako dieta s lékem dohromady. To je docela překvapivé zjištění, protože by člověk čekal, že když dáte dohromady dvě metody, výsledek bude ještě lepší.
Jak se změnilo složení těla
Teď je ale důležité podívat se nejen na celkovou váhu, ale také na to, z čeho ta hmotnost vlastně ubyla. Naše tělo se skládá z tuku, svalů, kostí, vody a dalších tkání. Když hubneme, ideálně chceme ztrácet hlavně tuk a co nejvíc si zachovat svaly, protože svaly jsou důležité pro naše zdraví a celkovou kondici.
A tady přichází další zajímavý objev. Lidé na dietě NUPO a ti na kombinaci diety s lékem ztratili z tuku devět kilogramů. To je výborné! Ale ti, kteří brali jen lék semaglutid, ztratili tuku jen čtyři kila - tedy ani ne polovinu. Vědci si myslí, že důvod je prostý: lidé na dietě jedli mnohem méně tuků ve stravě, a proto také z těla ubývalo víc tukové tkáně.
Co se týče svalové hmotnosti a ostatních tkání bez tuku, tam byly výsledky u všech tří skupin docela podobné. Všichni ztratili nějaké svaly - což je bohužel normální, když člověk hubne - ale rozdíly mezi skupinami nebyly nijak výrazné. Ti na léku ztratili necelé dva kilogramy svalů, ti na dietě skoro čtyři kila a kombinovaná skupina zhruba tři a čtvrt kila.
Jak se zlepšila hladina cukru v krvi
Pro lidi s cukrovkou je ale možná ještě důležitější než samotné hubnutí to, jak se zlepší jejich hladina cukru v krvi. Na to se lékaři dívají pomocí takzvaného glykovaného hemoglobinu - to je hodnota, která ukazuje průměrnou hladinu cukru v krvi za poslední tři měsíce. Je to jako dlouhodobý přehled toho, jak dobře má člověk cukrovku pod kontrolou.
A tady přišly skvělé zprávy - všechny tři metody výrazně zlepšily tuto hodnotu! Lidé, kteří brali lék, se zlepšili z hodnoty 60 na 51. Ti na dietě klesli ze 64 na 50. A kombinovaná skupina dosáhla nejlepšího výsledku - z 62 klesli až na 41. To je opravdu působivé zlepšení, i když je pravda, že rozdíl mezi skupinami nebyl tak velký, aby byl statisticky významný.
Podobně se zlepšila i hladina cukru naměřená ráno nalačno - tam všechny tři skupiny dosáhly výrazného pokroku a rozdíly mezi nimi byly minimální. Takže z tohoto pohledu všechny tři metody fungovaly skvěle a každá pomohla lidem dostat jejich cukrovku mnohem lépe pod kontrolu.
Důležité změny v produkci inzulinu
Teď se dostáváme k něčemu, co vědci považují za možná nejdůležitější objev celé studie. V našem těle je slinivka břišní, která vyrábí hormon inzulin. Inzulin je jako klíč, který otevírá dveře buňkám a pouští do nich cukr z krve, aby ho mohly použít jako energii. U lidí s cukrovkou druhého typu je problém v tom, že buď tělo nevyrábí dostatek inzulinu, nebo buňky na něj nereagují správně.
Vědci zjistili něco fascinujícího: schopnost těla rychle zareagovat a vypustit první vlnu inzulinu se u lidí, kteří brali Ozempic zvýšila osmkrát! Představte si, že něco, co fungovalo na deset procent, najednou funguje na osmdesát procent. To je obrovský skok. U kombinované skupiny to bylo ještě lepší - devítinásobné zlepšení. U samotné diety sice došlo k mírnému zlepšení, ale nebylo to nijak dramatické.
Proč je to tak důležité? Protože právě tato první rychlá reakce slinivky na jídlo je klíčová pro to, aby se cukrovka mohla dostat do remise - tedy do stavu, kdy příznaky zmizí a tělo zase funguje normálně. Kombinace diety a léku dokázala výrazně lepší výsledek než samotná dieta, a to je opravdu slibné zjištění pro budoucí léčbu.
Jak se změnila citlivost těla na inzulin
Další důležitá věc je to, jak dobře tělo reaguje na inzulin, který vyrábí. U lidí s cukrovkou je často problém v tom, že i když tělo inzulin vyrábí, buňky na něj nereagují správně - říká se tomu inzulinová rezistence. Je to jako kdybyste měli klíč, ale zámek je zarezlý a klíč v něm nejde otočit.
Tady přišlo překvapení: lidé na dietě NUPO a ti na kombinaci výrazně zlepšili svou citlivost na inzulin. Jejich tělo začalo na inzulin reagovat mnohem lépe. Ale u lidí, kteří brali jen lék Ozempic, se tato hodnota skoro nezměnila, i když zhubli. To je docela zvláštní, že ano?
Vědci si myslí, že to má vysvětlení: lék semaglutid totiž stimuluje slinivku, aby vyráběla víc inzulinu. Takže i když citlivost těla na inzulin se možná zlepšila, měření to nezachytilo, protože současně tělo vyrábělo víc inzulinu, a tyto dva efekty se vzájemně vykompenzovaly. Je to trochu jako když zesílíte rádio, ale současně přidáte hluk - výsledný zvuk, který slyšíte, se možná moc nezmění.
Co vlastně lidé v rámci studie jedli
Důležité je také podívat se na to, jak se změnilo stravování účastníků studie. Lidé, kteří brali jen lék semaglutid, snížili svůj denní příjem zhruba o 500 kalorií - z 1600 kalorií na 1120. To je docela slušné snížení a děje se to proto, že lék tlumí chuť k jídlu, takže lidé prostě mají méně hlad.
Ale lidé na dietě NUPO snížili příjem mnohem víc - o 1140 kalorií denně! Z původních 1859 kalorií klesli na pouhých 713. To je opravdu radikální změna. Kombinovaná skupina byla na tom podobně - snížili příjem o 1137 kalorií.
A nebyla to jen otázka množství, ale i toho, co lidé jedli. Ti na dietě NUPO a kombinované skupině výrazně změnili složení své stravy. Začali jíst mnohem víc bílkovin - až třicet jedna procent jejich jídla tvořily bílkoviny, zatímco u lidí jen na léku to bylo necelých devatenáct procent. Současně výrazně snížili množství tuků ve stravě - na pouhých dvacet pět procent oproti třiceti pěti procentům u skupiny s lékem.
Zajímavé je, že lidé, kteří brali jen lék, sice jedli méně, ale složení jejich stravy se nijak výrazně nezměnilo. Prostě jedli menší porce toho, na co byli zvyklí. Naproti tomu lidé na dietě museli dodržovat přesný jídelníček, který byl speciálně navržený tak, aby obsahoval hodně bílkovin a málo tuků.
Jaké byly vedlejší účinky
Samozřejmě žádná léčba není bez možných problémů a nepříjemných vedlejších účinků. U lidí, kteří brali lék Ozempic, se docela často objevovala nevolnost - téměř u poloviny z nich, konkrétně u pětačtyřiceti procent. Většinou to byla jen mírná nevolnost, ale u jednoho člověka to bylo tak špatné, že musel ze studie úplně vystoupit. Kromě toho si lidé stěžovali na zácpu - to se týkalo více než třetiny z nich - a na problémy s žaludkem, které mělo přes čtvrtinu účastníků. Jeden člověk dokonce nebyl schopen tolerovat nejvyšší dávku léku.
U lidí na NUPO dietě se také objevovala zácpa, dokonce u čtyřiceti procent z nich, ale jinak byla dieta celkově dobře snášena. Nebyly hlášeny žádné závažné problémy, které by někoho nutily ze studie vystoupit.
Kombinovaná skupina měla, jak se dalo čekat, nejvíc problémů, protože kombinovala obě metody. Zácpu mělo dokonce třiašedesát procent lidí - tedy skoro dvě třetiny - a u jednoho člověka to bylo tak vážné, že potřeboval léky. Více než třetina si stěžovala na bolesti břicha a stejné procento lidí mělo nevolnost nebo bolesti hlavy. Celkově tedy měla tato skupina nejvíc vedlejších účinků, což není překvapivé, když bereme v úvahu, že kombinovala dvě náročné intervence najednou.
Co to všechno znamená pro praxi
Když se teď podíváme na to, co tyto výsledky znamenají pro skutečný život a léčbu lidí s cukrovkou, vyplývá z toho několik důležitých věcí.
- Pokud někdo potřebuje zhubnout rychle - třeba před plánovanou operací nebo z jiného naléhavého zdravotního důvodu - dieta NUPO s minimem kalorií se zdá být lepší volbou než samotný lék Ozempic. Přináší totiž dvojnásobný úbytek váhy, a co je důležité, především se ztrácí tuk, a zlepšuje se i to, jak tělo reaguje na inzulin.
- Když jde o dlouhodobý cíl dostat cukrovku do remise - tedy do stavu, kdy příznaky zmizí a tělo funguje normálně - kombinovaný přístup se zdá být nejslibnější. Důvod je ten, že kombinace diety a léku nejvíc zlepšila schopnost slinivky rychle reagovat na jídlo a vypouštět inzulin. A právě tato schopnost je klíčová pro to, aby remise byla trvalá a cukrovka se nevrátila.
To je obzvlášť důležité, když si uvědomíme, že v jiných studiích, kde lidé drželi jen přísnou dietu bez léků, se u většiny z nich cukrovka nakonec vrátila. Možná právě proto, že samotná dieta tak výrazně nezlepšila funkci slinivky jako kombinace s lékem. - Pro lidi, kteří začínají brát lék semaglutid, by mohlo být výhodné přidat na začátku těch prvních tří měsíců velmi přísnou dietu. Tím by mohli dosáhnout o sedm procentních bodů většího úbytku váhy, víc by se zbavili tuku, zlepšila by se jejich citlivost na inzulin a hlavně by se výrazně zlepšila funkce jejich slinivky. To všechno by mohlo znamenat lepší dlouhodobé výsledky.
Tohle by mohlo být obzvlášť užitečné pro lidi, kteří mají kromě cukrovky i další zdravotní problémy související s nadváhou - třeba vysoký krevní tlak, vysoký cholesterol nebo problémy se srdcem a cévami. Také by to mohlo pomoct lidem s takzvaným metabolickým syndromem, což je kombinace několika zdravotních problémů najednou.
Proč to vlastně funguje tak, jak to funguje
Vědci se samozřejmě snaží pochopit, proč jednotlivé metody fungují tak, jak fungují, a jaké jsou za tím mechanismy.
V případě diety NUPO je vysvětlení docela přímočaré: dieta funguje lépe na hubnutí než samotný lék především proto, že lidé skutečně jedí mnohem míň. Lék totiž funguje tak, že tlumí chuť k jídlu - člověk prostě má méně hlad. Ale přísná dieta jde ještě dál - přesně říká, co a kolik má člověk jíst. Nestačí se jen řídit tím, kolik má hlad, ale musí dodržovat konkrétní jídelníček.
Navíc tento jídelníček je speciálně navržený tak, aby obsahoval optimální poměr živin - hodně bílkovin, málo tuků a správné množství sacharidů. To znamená, že tělo dostává všechno, co potřebuje, ale v ideálním poměru pro hubnutí. Zejména to velké snížení tuků ve stravě pak vede k většímu úbytku tukové tkáně z těla.
Co se týče toho, proč kombinace diety a léku tak výrazně zlepšuje funkci slinivky, tam je to trochu složitější. Vědci si myslí, že jde o takzvaný synergický efekt - tedy že když dáte dohromady omezení kalorií a stimulaci speciálních receptorů v těle, které ovlivňuje lék semaglutid, výsledek je větší než prostý součet obou účinků samostatně.
Lék má totiž přímý vliv na slinivku - stimuluje její buňky, aby vyráběly víc inzulinu a fungovaly lépe. A když k tomu přidáte přísnou dietu, která celkově zlepšuje metabolismus a snižuje zátěž na tělo, výsledkem je opravdu výrazné zlepšení. Toto zlepšení může být tak velké, že dokáže překonat problémy, které vznikly za dlouhé roky, kdy člověk měl cukrovku.
Co studie nemohla zjistit
Je ale důležité si uvědomit, že tato studie měla i své limity a ne na všechno dokázala odpovědět.
- Studie byla poměrně malá - zúčastnilo se jí jen třicet lidí, deset v každé skupině. To je docela málo na to, abychom mohli s jistotou říct, že výsledky platí pro všechny lidi s cukrovkou. Možná by u větší skupiny lidí vyšly výsledky trochu jinak.
- Způsob, jakým se zvyšovala dávka léku, byl rychlejší než v běžné praxi. Normálně se dávka zvyšuje pomaleji a opatrněji, aby tělo mělo čas si zvyknout a bylo míň vedlejších účinků. V této studii se dávka zvyšovala rychleji, takže nevíme, jestli by při pomalejším zvyšování byly výsledky stejné nebo jiné.
- Studie trvala jen tři měsíce. To je docela krátká doba. Nemůžeme z ní zjistit, co se stane dlouhodobě - jestli lidé udrží novou váhu, jestli cukrovka zůstane v remisi, nebo jestli se problémy vrátí. To je velmi důležitá otázka, protože víme, že mnoho lidí po dietě zpátky přibere.
- Způsob, jakým vědci měřili citlivost na inzulin, nebyl úplně ideální pro lidi, kteří berou lék typu semaglutid. Existují přesnější metody, které by možná ukázaly jiné výsledky. Takže nevíme úplně jistě, jak moc se citlivost na inzulin u lidí na léku skutečně zlepšila.
- Všichni účastníci studie měli cukrovku už průměrně víc než šest let. To je docela dlouhá doba a jejich slinivka už mohla být dost poškozená. U lidí, kteří mají cukrovku kratší dobu, by možná výsledky byly ještě lepší, protože jejich slinivka by měla větší potenciál se zotavit.
Co by se mělo dál zkoumat
Z této studie vyplývá spousta otázek, na které by měly odpovědět další výzkumy.
Nejdřív by bylo potřeba udělat větší studii s mnohem víc lidmi - třeba stovkami účastníků. Jen tak můžeme být opravdu jistí, jestli to, co viděli vědci v této malé studii, platí obecně pro většinu lidí s cukrovkou.
Pak je nesmírně důležité sledovat lidi dlouhodobě - ideálně rok nebo i déle. Potřebujeme vědět, jestli lidé udrží sníženou váhu, nebo jestli zpátky přiberou. Potřebujeme vědět, jestli jejich cukrovka zůstane v remisi, nebo jestli se vrátí. A potřebujeme vědět, jestli se objeví nějaké dlouhodobé vedlejší účinky, které by v krátké studii nebyly vidět.
Důležité je také podívat se na ekonomickou stránku věci. Kolik to všechno stojí? Je to finančně udržitelné? Musíme porovnat přímé náklady na samotnou léčbu - lék není levný, ale ani speciální dietní program není zadarmo. Pak musíme zvážit, kolik to celkově stojí zdravotní systém - třeba jestli lidé pak míň chodí k doktorovi a potřebují míň dalších léků. A také je důležité vzít v úvahu kvalitu života - jestli se lidé cítí líp a můžou víc dělat to, co chtějí.
Z vědeckého hlediska by bylo skvělé udělat podrobnější studie toho, jak to všechno v těle vlastně funguje. Existují přesnější metody měření citlivosti na inzulin, které by ukázaly přesněji, co se v těle děje. Mohli bychom lépe prozkoumat, jak funguje slinivka, pomocí pokročilých matematických modelů. A pomocí moderních zobrazovacích metod, jako je magnetická rezonance, bychom mohli přesně vidět, jestli se ztrácí spíš tuk kolem orgánů uvnitř břicha, nebo tuk pod kůží - protože tuk kolem orgánů je mnohem nebezpečnější pro zdraví.
Závěrečné shrnutí a výhled do budoucnosti
Když to všechno dáme dohromady, tato studie nám říká několik důležitých věcí. Zaprvé, pokud jde o rychlé zhubnutí a ztrátu tuku, velmi přísná dieta funguje lépe než samotný lék semaglutid. To je dané tím, že dieta vede k většímu snížení příjmu kalorií a navíc optimalizuje složení stravy - víc bílkovin, míň tuků.
Zadruhé, když k léku semaglutid přidáme velmi přísnou dietu, lidé zhubnou o sedm procentních bodů víc než na samotném léku. A nejen to - zlepší se jim i další důležité věci: ztratí víc tuku, jejich tělo bude lépe reagovat na inzulin.
Zatřetí, a to je možná to nejdůležitější zjištění, kombinace diety a léku jedinečným způsobem zlepšuje fungování slinivky - a to víc, než kdyby člověk používal jen dietu nebo jen lék samostatně. Toto zlepšení by mohlo znamenat, že když se cukrovka dostane do remise, bude ta remise trvalejší a cukrovka se nebude tak snadno vracet.
Začtvrté, je pravda, že kombinace diety a léku nevede k většímu úbytku váhy než samotná dieta. Takže pokud jde čistě jen o zhubnutí, kombinace nepřináší extra benefit. Ale to zlepšení funkce slinivky, které kombinace přináší, může být dostatečný důvod pro její použití, pokud je cílem dostat cukrovku do dlouhodobé remise.
A tak se otevírá nová zajímavá možnost léčby: použít v začátku léčby semaglutidem intenzivní přísnou dietu po dobu třeba těch tří měsíců. Tím by se mohlo dosáhnout jak optimálního úbytku váhy, tak maximálního metabolického zlepšení. To všechno dohromady by mohlo vést k lepším dlouhodobým výsledkům pro lidi s cukrovkou druhého typu.
Ale než se toto začne běžně používat v praxi, potřebujeme ještě další výzkum. Potřebujeme větší studie s víc lidmi. Potřebujeme dlouhodobé sledování, abychom viděli, co se děje po roce, dvou letech, pěti letech. Potřebujeme důkladnou analýzu bezpečnosti - jestli ta kombinace není pro někoho nebezpečná. A potřebujeme vědět, jestli to finančně dává smysl a jestli si to zdravotní systém může dovolit.
Každopádně tato studie ukazuje slibný směr, kterým by se mohla léčba cukrovky druhého typu ubírat. Místo toho, abychom se museli rozhodovat mezi dietou nebo léky, možná budoucnost spočívá v chytré kombinaci obojího - použít každou metodu tam, kde funguje nejlépe, a využít toho, že se jejich účinky mohou vzájemně doplňovat a zesilovat. To by mohlo přinést lidem s cukrovkou nejen lepší kontrolu jejich onemocnění, ale možná i skutečnou šanci na trvalé uzdravení.
